Názor Unie advokátů, z.s. na zákon č. 527/2020, kterým byl novelizován zákon proti praní špinavých peněz č. 253/2008 Sb. (AML), není ojedinělý. Nad jeho „zvláštnostmi“ se pozastavili i advokáti JUDr. Aleš Hradil a Mgr. David Flutka. Na rozdíl od stanoviska Unie advokátů, z.s., která rovněž požádala redakci Advokátního deníku o jeho uveřejnění, názor těchto autorů Advokátní deník uveřejnil.

Není důležité, CO se říká, případně JAK se to říká, ale KDO to říká. Jak již platí od starého Říma: Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Kolegyně Zahumenská si zjevně neuvědomila, že není místopředsedou České advokátní komory, aby jí svědčilo právo svobody slova a kárná beztrestnost. Již za tu drzost by měla být potrestána!

Dne 22. 3. jsme upozornili na článek, který vyšel v Advokátním deníku, dle kterého připravovaná novela zákona o svobodném přístupu k informacím údajně naruší „svobodnou soutěž“. Nad touto úvahou vyslovila Unie advokátů, z.s. údiv, neboť Česká advokátní komora má monopolní postavení v oblasti dohledu nad poskytováním právních služeb, členství v ní je pro výkon advokacie povinné a není, s kým by ČAK soutěžila. S odstupem několika dnů se ukazuje, odkud tato prapodivná úvaha ze strany ČAK přišla.

Právě dnes projednává vláda novelu zák. č. 106/1999Sb., tedy o svobodném přístupu k informacím, když tato novela údajně „výrazně okleští spektrum činností profesních komor, když je zařazuje mezi tzv. povinné subjekty s obecnou povinností poskytovat informace“. Jinak řečeno, jde o to, že komory, a to včetně České advokátní komory, se stanou alespoň částečně veřejně kontrolovatelnými. Připomínáme totiž, že – a držme se ČAK – jedná se o „spolek“, který má roční rozpočet ca 160 milionů korun (plus dalších cca 100 milionů vybírá jako pojištění advokátů). Dále připomínáme, že jediným faktickým kontrolorem (ne, do rozebírání činnosti Kontrolní rady ČAK se doopravdy nebudeme pouštět), je jednodenní sněm advokátů, který se koná jednou za čtyři roky a kterého se účastní maximálně 20 % členské základny, což je jediné štěstí, protože kdyby dorazilo všech cca 13 000 advokátů, musel by se objednávat stadion v Edenu. V momentě, kdy Nejvyšší kontrolní úřad má právo kontrolovat hospodaření obcí s desetinovým rozpočtem, je situace ještě rozporuplnější.

Unie advokátů, z.s. vyjadřuje svou podporu předsedovi České advokátní komory JUDr. Vladimíru Jirouskovi a jeho stanovisku k názoru prof. Pafka ohledně odměny soudních znalců. Z článku je bohužel vidět, že pan profesor Pavel Pafko toho o advokacii mnoho neví. Je však zvykem v české kotlince hledět na lékaře jako na osobu vševědoucí, což se také, bohužel, projevuje i na politické scéně, kde ke zvolení významně přispěje bílý plášť a stetoskop zavěšený přes krk (což na příklad při kandidatuře onkologa působí obzvlášť pikantézně...).

Doporučujeme k přečtení názor advokátky Mgr. Venduly Záhumenské na mlčení advokátní komory k neskrývané policejní brutalitě, se kterou někteří policisté vymáhají dodržování vládních protipandemických opatření. Stanovisko Unie advokátů, z.s. k celé věci by se dalo shrnout následujícím způsobem.

Od 2. ledna 2020 jsou účinná některá ustanovení zákona č. 111/2019 Sb., kterými byl novelizován i zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Podle této novely získal Úřad na ochranu údajů dvě nové kompetence. Úřad je nyní oprávněn přezkoumávat rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci žádosti o informace – rozhodnutí o odvolání, rozhodnutí o rozkladu. Při přezkumném řízení se postupuje dle správního řádu.

Advokáti Záhumenský a Záhumenská jsou toho názoru, že ano. Předestírají, že „jediným správným způsobem regulace svobodných profesí je nastavení systému akreditace pro komory. Když právnická osoba akreditaci získá, měla by mít možnost být plnohodnotnou profesní komorou. Není už únosné, aby existovala jen jedna komora, která diktuje všem, co je správné, aniž by sama zastávala morální hodnoty a pomáhala společnosti. Myslíme si, že je načase usilovat o novelu zákona.“

Česká advokátní komora se ohrazuje proti „dezinformacím“, které údajně vypustily Hospodářské noviny v článku Marka Pokorného. Autor článku se dopustil zásadního prohřešku, že si dovolil napsat článek podle sebe a data, poskytnutá mu vedením České advokátní komory poskládat do souvislostí tak, jak je vidí on. Unie advokátů, z.s. toto považuje za zcela legitimní způsob novinářské práce a je toho názoru, že reakce České advokátní komory na článek M. Pokorného je nepřiměřená.

Advokátní koncipient byl odsouzen za to, že zpracoval jeden případ - převod pozemků - nikoliv jako zaměstnanec advokátní kanceláře, ale na svůj vlastní účet. Nejvyšší správní soud, stejně jako Česká advokátní komora, dospěl k závěru, že se jedná o „vinklářství“, tedy neoprávněné poskytování právních služeb. S tím je možno souhlasit, ovšem Unie advokátů, z.s. shledává problém jinde.