Unie advokátů, z.s. je znepokojena úrovní odborných výstupů České advokátní komory. V poslední době se objevila řada stanovisek a článků čelných představitelů České advokátní komory, s jejichž právním názorem lze diskutovat či, lépe řečeno, o kterých je možno důvodně pochybovat, zda jsou v souladu se zákonem. Takovým příkladem budiž stanovisko ČAK, uveřejněné dne 21. 3. 2021 pod názvem „Návrh novely zákona tzv. stošestky výrazně zasahuje do činnosti komor“. Zde totiž představitelé ČAK „nedocenili“ rozdíly mezi v podstatě zájmovou organizací – i když její činnost je rovněž upravena zákonem – jakou je Hospodářská komora a mezi Českou advokátní komorou, která je specifikována povinným členstvím svých členů ve vztahu k výkonu činnosti advokáta.

Není důležité, CO se říká, případně JAK se to říká, ale KDO to říká. Jak již platí od starého Říma: Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Kolegyně Zahumenská si zjevně neuvědomila, že není místopředsedou České advokátní komory, aby jí svědčilo právo svobody slova a kárná beztrestnost. Již za tu drzost by měla být potrestána!

Zveřejnění podmínek právního zastupování je podle názoru České advokátní komory neetické a je podkladem pro vznesení kárné žaloby.

Dne 22. 3. jsme upozornili na článek, který vyšel v Advokátním deníku, dle kterého připravovaná novela zákona o svobodném přístupu k informacím údajně naruší „svobodnou soutěž“. Nad touto úvahou vyslovila Unie advokátů, z.s. údiv, neboť Česká advokátní komora má monopolní postavení v oblasti dohledu nad poskytováním právních služeb, členství v ní je pro výkon advokacie povinné a není, s kým by ČAK soutěžila. S odstupem několika dnů se ukazuje, odkud tato prapodivná úvaha ze strany ČAK přišla.

V bulletinu advokacie č. 3/2021 bylo uveřejněno kárné rozhodnutí, nad kterým je záhodno se pozastavit.

Právě dnes projednává vláda novelu zák. č. 106/1999Sb., tedy o svobodném přístupu k informacím, když tato novela údajně „výrazně okleští spektrum činností profesních komor, když je zařazuje mezi tzv. povinné subjekty s obecnou povinností poskytovat informace“. Jinak řečeno, jde o to, že komory, a to včetně České advokátní komory, se stanou alespoň částečně veřejně kontrolovatelnými. Připomínáme totiž, že – a držme se ČAK – jedná se o „spolek“, který má roční rozpočet ca 160 milionů korun (plus dalších cca 100 milionů vybírá jako pojištění advokátů). Dále připomínáme, že jediným faktickým kontrolorem (ne, do rozebírání činnosti Kontrolní rady ČAK se doopravdy nebudeme pouštět), je jednodenní sněm advokátů, který se koná jednou za čtyři roky a kterého se účastní maximálně 20 % členské základny, což je jediné štěstí, protože kdyby dorazilo všech cca 13 000 advokátů, musel by se objednávat stadion v Edenu. V momentě, kdy Nejvyšší kontrolní úřad má právo kontrolovat hospodaření obcí s desetinovým rozpočtem, je situace ještě rozporuplnější.

„Rychlé zprávy z představenstva“ jsou správným počinem ze strany vedení ČAKu. Jsou rozesílány na e-mailové adresy advokátů, které mají uvedeny v matrice ČAKu, čímž je mimo jiné prokázáno, že i Komora umí být flexibilní, když se chce.

Unie advokátů, z.s. vyjadřuje svou podporu předsedovi České advokátní komory JUDr. Vladimíru Jirouskovi a jeho stanovisku k názoru prof. Pafka ohledně odměny soudních znalců. Z článku je bohužel vidět, že pan profesor Pavel Pafko toho o advokacii mnoho neví. Je však zvykem v české kotlince hledět na lékaře jako na osobu vševědoucí, což se také, bohužel, projevuje i na politické scéně, kde ke zvolení významně přispěje bílý plášť a stetoskop zavěšený přes krk (což na příklad při kandidatuře onkologa působí obzvlášť pikantézně...).