Unie advokátů vyjadřuje lítost nad limitovanými způsoby komunikace vedení ČAK vůči vlastní členské základně.

Unie advokátů se skutečně nedomnívá, že by měla sloužit jako další komunikační kanál České advokátní komory. Je však jasné, že ČAK ovlivňuje kvůli povinnému členství všech advokátů v ČAK život svých členů zásadní způsobem. Tomu však dle názoru UA neodpovídá komunikace ČAK ve směru k jejím členům, a to již do takové úrovně, že je technicky velmi obtížné se k některým informacím propracovat.

Přinášíme zápis ze 2. schůze představenstva ČAK, která se konala ve dnech 13. - 14. prosince 2021.

Přinášíme zápis z 1. schůze představenstva ČAK, která se konala dne 3. listopadu 2021.

V prosincovém čísle časopisu „Právní rádce“ , který jako měsíčník vydává vydavatelství Economia, a.s., vyšel článek s názvem „Právo jako odvětví průmyslu, kde klienti musí střílet naslepo“. Autorka zde prezentuje své úvahy na téma specializace advokacie a zejména obtíží, do kterých se dostávají klienti, hledající skutečně specializovaného advokáta. Autorka pléduje za další rozvolnění reklamy v advokacii.

Dne 14. 12. přijalo na své 2. schůzi Představenstvo ČAK tato „Závazná pravidla komunikace orgánů ČAK“.

Dne 14. 12. 2021 schválilo představenstvo ČAK „Závazná pravidla komunikace orgánů České advokátní komory“ (viz příloha článku). Jedná se především o zamezení toho, aby jednotliví členové představenstva i náhradníci představenstva (zaměstnancům ČAK je pak toto zakázáno zcela) informovali média o jakémkoliv rozhodnutí představenstva ČAK. Pokud pak bude kdokoliv médii osloven, má dle těchto nově přijatých pravidel povinnost informovat o této skutečnosti  „obratem“ jednak tajemníka, jednak „odbor vnějších vztahů“. Dle nových pravidel výstupy za Komoru před jejich poskytnutím vždy schvaluje předseda, tajemník nebo mluvčí - vedoucí odboru vnějších vztahů ČAK.

Představenstvo České advokátní komory schválilo dne 14. prosince 2021 následující
Závazná pravidla komunikace orgánů ČAK...

(Přebíráme informaci z Advokátního deníku)

Bývaly doby, kdy tvrdit, že právní zastupování je byznys, se pokládalo za „mravně nepřípustné“ a o placení se oficiálně vůbec nemluvilo. Obhajoba klienta bylo totiž „poslání“, zejména mělo sloužit k „posilování socialistické zákonnosti“. Stojí za připomínku, že placení v dobách před Listopadem 1989 probíhalo oficiálně pouze ve směru ke „státním“ advokátním poradnám, neboť advokáti jako samostatní a na těchto poradnách „nezávislí“ poskytovatelé obhajoby vůbec neexistovali. Samozřejmě, že klienti jednotlivým advokátům platili – ale to bylo tak zvaně „navíc“ a toto placení probíhalo v podstatě úplatkářskými metodami.