Vzhledem k tomu, že prezident republiky je jediný, kdo má oprávnění navrhovat Senátu kandidáta na místo soudce Ústavního soudu, nemá celkem smysl se zaobírat hledáním mechanismů, které prezidenta republiky k nominování kandidáta vedou. Zajímavé však jsou aspekty rozhodování o přijatelnosti či nepřijatelnosti toho kterého kandidáta právě Senátem. Jak vyplývá z článku emeritního soudce Evropského soudu pro lidská práva, rozhodování Senátu je z tohoto hlediska značně... eklektické. Co platí pro jednoho kandidáta, neplatí pro jiného. To konec konců vyplývá i z článku uveřejněného nedávno i na České justici - viz https://www.ceska-justice.cz/2022/05/koudelka-samkova-ci-svacek-nejvice-kandidatu-na-ustavni-soudce-odmitli-senatori-klausovi/ .
Jelikož soudci Ústavního soudu se významně podílejí na tvorbě celého právního prostředí země, pravděpodobně by stálo za to se zamyslet nad tím, jaké schopnosti, zkušenosti a jaký osobnostní profil by měl mít kandidát na soudce Ústavního soudu. Prostě „profil kandidáta“. Jeho vytvoření je něco, co umí každá slušná HR agentura. Měl by to umět i Senát.
