Unie advokátů, z.s. má pochybnosti o tom, zda expresivní vyjádření a "vtípky", byť i nevhodné či méně vhodné, mohou být předmětem kárného stíhání, když to je kárný senát, který určuje čistě ze subjektivních hledisek, co je a co není porušením „důstojnosti advokáta“. „Důstojnost advokáta“ nebyla nikdy nikde definována a záleží na čistě subjektivním hodnocení kárných žalobců, jak „porušení důstojnosti“ vnímají oni sami. Taková interpretace obsahu kárného provinění je přitom tak neurčitá, že lze těžko hovořit o řádně vymezené „skutkové podstatě“ kárného provinění. Unie advokátů přitom poukazuje na skutečnost, že rozdíl ve vnímání vhodnosti či nevhodnosti jednání advokátů může být dán i generačními rozdíly, neboť v kárných komisích často zasedají advokáti, kteří jsou o generaci (i více) starší než posuzovaní advokáti, takže posuzování reality a toho, jak je vnímána veřejností může být značně zkreslené.
