Unie advokátů, z.s., považuje za vhodné upozornit zejména na bod 6e) zápisu, který je nazván "Meze loajality advokáta k advokátnímu stavu".
Z přijatého usnesení vyplývá, že představenstvo je toho názoru, že advokát je povinen být vůči
advokátnímu stavu loajální. Ve spojitosti s nedávnými prohlášeními předsedy České advokátní komory, směřujícími proti advokátům, kteří zastávají jiný politický názor než vedení Komory však Unie advokátů z.s. interpretuje požadavek na "stanovení mezí loajality" jako zavádění kádrových kritérií advokátů a přípravu na kriminalizování k současnému režimu neloajálních advokátů prostřednictvím kárných řízení. Jinými slovy řečeno, představenstvo ČAK si vytváří prostor pro "boj proti vnitřnímu nepříteli". Dlužno dodat, že tyto postoje již ČAK v minulosti zaujala několikrát: V roce 1938 probíhaly ostré diskuse o omezení členství v ČAK pro advokáty, kteří byli nuceně vysídleni ze Sudet, což se zejména týkalo omezení práce advokátům židovského původu. K vylučování židovských advokátů z ČAK nedošlo jen kvůli tomu, že 15. 3. 1939 došlo k úplné okupaci Československa a ČA to prostě nestihla projednat. Po roce 1948 byli ze strany ČAK postiženi vyloučením advokáti, kteří se účastnili odboje na západní frontě. Samostatnou, dosud nedostatečně zpracovanou kapitolou politické kolaborace ČAK s politickými režimy je problematika advokacie po roce 1968 - i tehdy probíhaly prověrky a především byla nastolena zcela nová "personální" politika ČAK. Nyní, jak se zdá, se schyluje opět k témuž. Výsledkem současného stavu je, že Představenstvo ČAK uložilo Výboru pro advokátní etiku ČAK, aby na květnovou schůzi představenstva připravil podkladový materiál právě k tématu „Meze loajality advokáta k advokátnímu stavu". Všech 7 přítomných členů představenstva hlasovalo pro toto usnesení, takže předpokládáme, že na uvedeném materiálu ČAK intenzivně pracuje.
Unie advokátů, z.s., bude intenzivně věc sledovat. Znovu upozorňujeme, že Česká advokátní komora je orgánem veřejné moci a nikoliv organizací, jejímž účelem je hájení zájmů advokátů. Zde se ukazuje, že ČAK je kromě toho, že je nositelem veřejné moci, i realizátorem politické moci. S ohledem na výše vzpomenuté historické excesy ČAK je Unie advokátů, z.s., tímto postupem ČAK značně znepokojena.
Dále Unie advokátů, z.s. upozorňuje na bod 6g) zápisu, dle kterého byly představenstvu podány informace ohledně stavu řízení, které zahájili dva advokáti ve věci voleb představenstva ČAK. JUDr. Čáp představenstvo informoval, že žaloba o neplatnost voleb představenstva ČAK, kterou podal advokát Mgr. Petr Něěmec, byla přerušena do doby pravomocného skončení řízení žalobkyně Kláry A. Samkové o určení neplatnosti části rozhodnutí představenstva ČAK o sestavení kandidátní listiny pro volby do představenstva ČAK.
S ohledem na relativní složitost této problematiky se bude všem těmto žalobním podáním Unie advokátů, z.s. podrobně věnovat v separátním vyjádření.