Vzájemná důvěra klienta a advokáta je zcela zásadní pro výkon advokacie

To, že advokát neučiní to, k čemu převzal od klienta plnou moc, a navíc jej o tom ani neinformuje, je zajisté ostudné a odsouzeníhodné. Nicméně v rozhodnutí je zmíněno několik aspektů, které vzbuzují pochybnosti ohledně procesu samotného kárného řízení.
1) Kárný senát sice sděluje, že není povinností advokáta se k věci, kladené mu za vinu, vyjádřit, avšak zároveň to, že se advokát nevyjádřil, hodnotí jako přitěžující okolnost. Ve stanovisku, uveřejněném v BA, je doslova uvedeno: „Kárně obviněný využil svého práva nevypovídat, a jak výše uvedeno, ani jednou se ke svým kárným proviněním nevyjádřil.“  Takže sice využil svého práva, ale dle ČAK jej využít neměl, pročež z tohoto byly vyvozeny důsledky, jak uvedeno dále.  To dle našeho názoru není možné a jediné, co lze advokátovi přičítat k tíži je, že ve smyslu § 46 odst. 4 zákona o advokacii nepředložil Kontrolní radě písemnosti nebo dokumenty vzniklé v souvislosti s poskytováním právních služeb. 

2) Dále z popisu případu vyplývá, že kárné jednání bylo nařízeno na den 29. 9., avšak kárně stíhaný advokát se omluvil, a to zřejmě z důvodů, na které pamatuje ust. § 16 odst. 3 Advokátního kárného řádu, jehož znění je dlužno zde pro úplnost záhodno připomenout:
(3) Objeví-li se překážka, pro kterou nelze jednání provést nebo v něm pokračovat, rozhodne předseda kárného senátu o odročení jednání. Předseda kárného senátu může rozhodnout o odročení jednání také na základě řádně odůvodněné žádosti kárně obviněného, pokud ji obdrží nejpozději do zahájení jednání, jestliže na straně kárně obviněného nastaly nepředvídatelné a jím samým nezpůsobené překážky.
Žádosti o odročení kárný senát nevyhověl, neboť tuto překážku považoval za účelové prodlužování řízení ze strany kárně stíhaného advokáta. V uveřejněné informaci je doslova uvedeno:

„Protože se kárně obviněný ve své věci až dosud ani stručně nevyjádřil (k tomu byl vyzván dopisem předsedy kárné komise), zhodnotil kárný senát jeho žádost o odročení jednání jen jako taktický prostředek odpovídající jeho dosavadnímu přístupu ke kárnému řízení, učiněný s cílem kárné řízení bezdůvodně prodlužovat.“

Takže ještě jednou: kárně stíhaný advokát neporušil žádnou svou povinnost (jak sám předseda kárného senátu uvedl, povinnost vyjádřit se neexistuje), ovšem z tohoto jeho zcela legitimního jednání vyvodil kárný senát, respektive jeho předseda závěr, který měl zcela zásadní význam pro další procesní postup ve věci. Dále je v BA uvedeno, že „bylo podle ust. § 16 odst. 3 advokátního kárného řádu povinností kárně obviněného nabídnout o tom (tedy o nenadálé události, která kárně stíhanému advokátovi znemožňuje se zúčastnit kárného jednání) kárnému senátu věrohodný důkaz…“  Sorryjako, ale citované ustanovení žádnou takovou povinnost neobsahuje, jak citováno výše.  Bylo tedy jen na uvážení předsedy kárného senátu, zda omluvu a vysvětlení přijme či nikoliv. 

Z informace o kárném řízení, které bylo uveřejněno v BA, nelze usoudit, zda omluva kárně stíhaného advokáta byla či nebyla akceptovatelná. Není možno ani dovodit, za již před tím kárně stíhaný advokát zavdal příčinu k domněnce, že kárné řízení bojkotuje a uměle prodlužuje, na příklad, zda bylo již před tím nařízeno jednání ve věci, ze kterého by se byl kárně stíhaný advokát omluvil, případně se nedostavil bez omluvy. Žádná taková okolnost v článku zmíněna není, jediné, o co předseda kárného senátu opřel svůj názor, že kárně stíhaný advokát „maří“, bylo uplatnění zákonného práva advokáta nevyjádřit se ke stížnosti… 

Celý tento postup kárného senátu, popsaný v citovaném případě, přináší více nejasností, než kolik vnáší stability a jasnosti zejména do procesních postupů kárného řízení. Z hlediska akceptování či neakceptování omluvy z nařízeného jednání pak spíše než co jiného odhaluje svévoli kárného senátu v posuzování omluvy kárně stíhaného advokáta. Předestřená úvaha, která k odmítnutí omluvy kárně stíhaného advokáta předsedu kárného senátu vedla, je odůvodněna v podstatě v rozporu se zákonem o advokacii.

Unie advokátů, z.s., je toho názoru, že v rámci tříbení kárné praxe a pro splnění její preventivní úlohy, tedy předcházení kárně stíhaným excesům, by bylo velmi vhodné, kdyby postrádané informace o probíraném kárném řízení byly v některém z dalších čísel Bulletinu advokacie doplněny.