Uspěla u soudu kvůli "formální chybě"?

"Podle § 46 odst. 3 Zákona o advokacii kontrolní rada volí ze svých členů a odvolává předsedu kontrolní rady, a stanoví-li tak organizační řád, i místopředsedy kontrolní rady. Předseda kontrolní rady je oprávněn vystupovat v kárném řízení podle tohoto zákona jako kárný žalobce."
Ustanovení § 46 odst. 3 zák. č. 85/1996 Sb., Zákona o advokacii je dle názoru Unie advokátů, z.s., kogentní ustanovení, které není možno žádným způsobem obcházet či vykládat jinak než tak, že jediným kárným žalobcem, který je v České advokátní komoře oprávněn podat kárnou žalobu, je jen a pouze předseda Kontrolní rady. Funkce kárného žalobce je sice spojena s funkcí předsedy Kontrolní rady, avšak z toho vůbec nevyplývá, že by funkce kárného žalobce byla přenositelná na příklad na místopředsedu Kontrolní rady.  Toto totiž vyplývá z dvojího postavení ČAK a dvojího postavení Kontrolní rady – a také dvojího postavení předsedy Kontrolní rady.
Česká advokátní komora je stavovská samosprávná organizace, která plní řadu úloh právě ve směru "samoorganizačním". Toto tvoří jednu část činnosti Kontrolní rady, přičemž k výkonu této činnosti si Kontrolní rada jako celek volí svého předsedu a místopředsedy.
Česká advokátní komora však je též (a dlužno říci, že především) orgánem veřejné moci, kdy stát delegoval na Českou advokátní komoru svou výlučnou pravomoc, totiž dohled nad řádným výkonem advokacie. K výkonu této veřejné moci jménem státu je pak pověřena v zákoně jmenovaná osoba, totiž funkce, a to jmenovitě předseda Kontrolní rady.  O žádném místopředsedovi ani o možnosti delegace výkonu funkce kárného žalobce není v zákoně nikde ani slovo.
Přesto se Česká advokátní komora rozhodla, že je schopna "přebít" zákonodárce a jeho vůli, projevenou v zákonu.
Usnesením č. 3/1999 Sněmu České advokátní komory se schválil Organizační řád České advokátní komory (uveřejněný v č. 4/1999 Věstníku ČAK – dále jen „organizační řád ČAK“) a v tomto organizačním řádu je v ust. čl. 18 odst. 2 uvedeno:

Čl. 18
Předseda kontrolní rady jako kárný žalobce
(1)  Předsedovi kontrolní rady jako kárnému žalobci příslušejí oprávnění a povinnosti stanovené zákonem a advokátním kárným řádem.
(2)  V kárném řízení může předsedu kontrolní rady jako kárného žalobce zastoupit kterýkoliv člen kontrolní rady, který k tomu byl předsedou kontrolní rady písemně zmocněn; ustanovení čl. 15 odst. 2 tím není dotčeno.
Takže ačkoliv to není v zákoně uvedeno, tak hluboce podzákonná norma – vnitrostavovský předpis – znění zákona změní. A to prosíme pěkně mají všichni advokáti zkoušku z ústavního práva...
Abychom ještě učinili zadost veškeré argumentaci, připomeneme ještě ono ust. § 15 odst. 2 Organizačního řádu, dle kterého 
"...místopředsedové Kontrolní rady zastupují předsedu kontrolní rady způsobem určeným kontrolní radou, nemůže-li předseda kontrolní rady svoji funkci, byť i jen dočasně, vykonávat." 
Což je samozřejmě naprosto v pořádku, neboť předseda Kontrolní rady ČAK vystupuje i v jiných otázkách a jiných ohledech jako předseda, neboť Kontrolní rada plní i řadu jiných úkolů.  A zde má samozřejmě pravomoc určit, kdo bude koho a jak zastupovat. Tato pravomoc úpravy činnosti místopředsedů plyne ze skutečnosti, že v tomto ohledu Zákon o advokacii mlčí, neboť respektuje „samosprávnost“ České advokátní komory. 
Vraťme se však k projednávanému kárnému řízení, které vyvrcholilo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, č. j. 3 Ad 6/2022 256. 
Ve své žalobě, projednávané Městským soudem kárně stíhaná advokátka coby žalobkyně mimo jiné namítala, že kárné řízení bylo zahájeno v rozporu s ustanovením § 33 odst. 1 a ustanovením § 46 odst. 3 zákona o advokacii, neboť kárná žaloba nebyla řádně podepsána kárným žalobcem, tj. předsedou Kontrolní rady žalované, rozuměj tedy Kontrolní rady České advokátní komory. Městský soud dal žalobkyni zapravdu a napadené rozhodnutí Odvolacího kárného senátu zrušil s tím, že se s touto námitkou musí žalovaná Česká advokátní komora vypořádat.
Ta ovšem místo toho, aby v tichosti (dosti na zveřejnění rozsudku Městského soudu) problém vyřešila a, jak praví klasik „přijala opatření“, podala kasaní stížnost. 
Z rozsudku NSS stojí zato citovat, protože v podstatě tlumočí ještě jednou stanovisko Městského soudu v Praze, jehož rozhodnutí se naprosto zastává a říká to p+o+m+a+l+u, aby to Komora pochopila:
„[20] Nevypořádání se s námitkou nedostatku oprávnění místopředsedy kontrolní rady podat kárnou žalobu nemůže být dodatečně zhojeno případným podrobnějším rozborem právní úpravy v řízení o kasační stížnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003-58). Příslušnou námitkou se měla stěžovatelka zabývat již ve správním řízení. Nejvyšší správní soud uzavírá, že městský soud rozhodl správně, zrušil-li rozhodnutí odvolacího kárného senátu stěžovatelky jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.“
Tak doufejme, že když už si ČAK svou kasační stížností k NSS sama naordinovala nutnost vypořádání se s argumentací, jak to vlastně s těmi pravomocemi místopředsedů Kontrolní rady je, tak to dotáhne do konce a rozhodnutí ve věci nevymlčí. Není to důležité ve pouze ve zde projednávaném případě, ale i ve věci další. Neboť podepisování kárných žalob místopředsedy Kontrolní rady pokračuje, a to minimálně v jednom případě.
Dne 28. 6. 2023 totiž byla podána na advokáta J. R. kárná žaloba (posléze vedená pod sp. zn.  K - 51/2023), a to za jeho prohlášení s ryze politickým obsahem, které navíc bylo podepřeno citáty Benjamina Franklina a Ernesta Hemingwaye. Pomiňme obsah výroku, který advokát neprozřetelně umístil na svou FB stránku a soustřeďme se na to, kdo kárnou žalobu podal. Je pod ní podepsaný místopředseda Kontrolní rady ČAK Mgr. Petr Smejkal. K popisu není ani připojeno obligátní „v.z.“, tedy „v zastoupení“. Dlužno ještě dodat dva přípodotky. První je na úrovni bulváru, druhý je faktickou poznámkou. Tím prvním přípodotkem je, že k Unii advokátů, z.s., dorazil signál, že se předseda Kontrolní rady, tedy jediný zákonný kárný žalobce, se odmítl pod kárnou žalobu podepsat, a to se slovním doprovodem, který je nereprodukovatelný v jakékoliv podobě. Fakticky je pak ještě nutno dodat, že není známo a z ničeho nevyplývá, že by podpis místopředsedou Kontrolní rady byl vynucen jediným důvodem, který uznává samotný Organizační řád Komory, totiž, že k zastoupení předsedy Kontrolní rady místopředsedou může ve smyslu ust. § 15 odst. 2 Organizačního řádu dojít pouze tehdy, „nemůže-li předseda kontrolní rady svoji funkci, byť i jen dočasně, vykonávat."  Bude proto zřejmě nutno též zkoumat míru oné „dočasnosti“. A bude též možno doufat, že věc se rovněž propracuje až k Nejvyššímu správnímu soudu, kde se opět projeví odvěká advokátní pravda, že největším spojencem je blbost protistrany.