Starci mezi námi

Unie advokátů, z.s. předesílá připomínku, že je povinností každého členského státu Rady Evropy, aby ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zajistil na svém území podmínky pro přístup k právu a spravedlnosti, a to zejména tím, že zajistí právo na spravedlivý proces tak, že umožní přístup k právní pomoci i těm, kteří ze sociálních důvodů nejsou schopni využít placených služeb advokáta.

Tato povinnost státu byla ze značné části (podotkněme, že bez jakékoliv kompenzace ze strany státu) přenesena na Českou advokátní komoru, která dle svých pravidel přikazuje žadatele o bezplatnou právní pomoc jednotlivým advokátům, kteří pak jsou povinni tuto bezplatnou právní pomoc poskytnout. Kompenzací jsou těmto advokátům (v nejlepším případě) drobné úhrady  faktických nákladů řízení, které mohou po ČAK eventuálně požadovat. 

Podmínkou pro funkčnost takového systému ovšem je - kromě jiného - i dostatečné množství advokátů, kteří jsou schopni pomoc pro bono poskytovat. Nelze totiž přehlédnout, že advokacie je výdělečná činnost, tedy jejím základem a důvodem činnosti je dosahování zisku pro advokáta, takže zastupování pro bono naráží na limity ekonomických možností advokátů. Řečeno jinak - advokát prostě musí ta pro bono finančně zastupování utáhnout...

V současné době je situace taková, že počet advokátů se sic pomalu, leč setrvale snižuje, ovšem již řadu let po sobě se snižuje počet advokátních koncipientů - tedy dorost není... Stálo by za to udělat věkový průzkum advokátů. Zdá se totiž, že advokátní řady definitivně opouštějí poslední advokáti, kteří ještě zažili "socialistickou advokacii", tedy stav panující před přijetím "zákona o svobodné advokacii" v dubnu 1990. K šedesátce se také chýlí - či ji překračují - kolegové, kteří nastoupili do advokacie v 90. letech, včetně těch, kteří do advokacie přišli po sloučení s Komorou komerčních právníků. Tedy je zřejmé, že, kromě jiného, je ohroženo již tak slabé zabezpečování poskytování bezplatné právní pomoci.

Místo toho, aby se ČAK snažila všemožným způsobem ulehčit vzniklé situaci, na příklad tím, že advokátům důchodového věku, kteří by mohli mít v rámci částečného úvazku, na který povětšinou advokacii v tomto věku vykonávají a kteří by se mohli více zapojit i do bezplatného poskytování právních služeb, situaci ulehčit, vydalo se představenstvo ČAK zcela opačným směrem.

S rozesíláním upozornění na povinnost hradit každoroční členské příspěvky ČAK neopominulo upozornit, že představenstvo změnilo podmínky pro snížení příspěvku na činnost Komory pro advokáty z důvodu vyššího věku, kterážto informace byla publikována ve Věstníku advokacie č. 2 z května 2022 (viz příloha). 

Počínaje příspěvkem na rok 2023 budou moci o snížení příspěvku na činnost Komory požádat pouze ti seniorní advokáti, kteří již dosáhli 75 let. Věková hranice se tedy zvýšila ze 70 na 75 let. 

ČAK zároveň laskavě připodotkla, že hranice pro prominutí celého příspěvku z důvodu dosažení věku 80 let zůstala i nadále nezměněná. Beze změn zůstává i kumulativní podmínka dvacetiletého výkonu advokacie – viz čl. 4 usnesení představenstva ČAK č. 10/2006 Věstníku. 

Tedy místo toho, aby ČAK podporovala výkon praxe seniorních advokátů, kteří z pochopitelných důvodů již těžko budou pracovat v podobném nasazení jako v dobách své mladosti, tak jejich podmínky pro výkon advokacie zhorší. To Unie advokátů z.s. nejenom že považuje za nedůstojné a neuctivé vůči starším/starým kolegům, leč i za ohrožující pro naplňování veřejnoprávní role advokacie která je, jak představenstvo ČAK rádo předestírá, součástí justičního systému České republiky. 

S uvedeným postupem nesouhlasíme a žádáme, aby na snížení členského příspěvku do České advokátní komory měl nárok každý advokát, který dosáhne důchodového věku.