Co se týká dalšího, je nutno připomenout, že senát ESLP se ve svém původním rozsudku z června 2022 se z vlastní iniciativy zabýval otázkou, zda složení kárného senátu odpovídalo právu stěžovatele na nezávislý a nestranný soud. O kárném provinění stěžovatele totiž rozhodoval zvláštní senát NSS složený kromě dvou soudců z povolání také ze čtyř přísedících, podle senátu štrasburského soudu ustanovených netransparentním způsobem a bez dostatečných záruk proti vnějším tlakům. Velký senát, složený ze sedmnácti soudců, ve svém rozhodnutí z 1. června 2023 uznal, že stěžovatel tuto námitku neuplatnil před vnitrostátními orgány ani ve stížnosti k ESLP. Učinil tak poprvé až v pozdějším podání, tedy po uplynutí předepsané šestiměsíční lhůty, takže se danou námitkou původní senát neměl pravomoc zaobírat.
Je signifikantní, že i ESLP upřednostňuje právní formalismus před meritorním projednáním věci. Při dlouhodobém sledování rozhdnutí "malých" a "velkých"" senátů ESLP nemůže Unie advokátů, z.s. dojít k jinému názoru, než k tomu, že v případě obzvláště exponovaných případů přichází i další, neprávní aspekty, dle kterých je rozhodováno. Přiznejme si, že vítězství J. Grrosama v této věci by znamenalo nejen pro exekutory, ale i pro advokáty, a to nejen v ČR, ale po celé jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva, nutnost zásadní změny výkonu kárných pravomocí profesních komor. A kdo by to chtěl, že? Je signifikantní, že Česká advokátní komora se z tohoto výsledku raduje... Inu, co naděláme. Úkol doby je jasný: příště znovu a lépe, aneb chybami se člověk učí.