Povinné členství v komorách - návrat ke korporativismu (?)

Bývalý prezident Václav Klaus se ve svém štědrovečerním článku zabývá návrhem Hospodářské komory, aby všichni podnikatelé přispívali povinně na činnost Hospodářské komory částkou 200,- Kč ročně a toto interpretuje jako v podstatě nucené povinné členství v Hospodářské komoře. Pro advokáty, kteří jsou rovněž podnikateli, by to ovšem znamenalo, že se stanou povinnými členy dvou komor, a to celkem třikrát. Nastalo by to v případě, že vykonávají advokacii ve formě korporace – na příklad společnosti s ručením omezeným.

Členem hospodářské komory by tedy byli jako obchodní korporace, dále jako podnikající fyzická osoba a samozřejmě by stále byli i členy České advokátní komory. "Vícekomorové" členství by se samozřejmě týkalo i dalších právnických profesí, lékařů, architektů... Každý, kdo je "povinným členem" nějaké "právnické osoby", by mohl vyprávět o nejneuvěřitelnějších příhodách z toho plynoucích, čehož dokladem je i fakt, že "povinné členství" ve Společenství vlastníků jednotek se stalo i literárním námětem filmu a seriálu "Vlastníci". Absurdními historkami pak oplývá každé "povinné členství", a to ve variantách dle jednotlivých komor. Václav Klaus nazývá povinné členství v profesních komorách korporativismem a hořce lituje toho, že se jeho vládě nepodařilo povinné členství zrušit. 

Co se týká České advokátní komory, i Unie advokátů se odkazuje na dlouholetou tradici sahající hluboko do Rakouska, respektive Rakousko-Uherska a je toho názoru, že existence advokátní komory a členství v ní je historickou součástí toho, co znamená "být advokátem.". Otázkou však zůstává o b s a h tohoto členství. V povědomí lidí – a to i mnohých kolegů advokátů – je zakotveno, že Česká advokátní komora je zde pro to, aby obhajovala zájmy advokátů. To se však nezakládá na pravdě. Česká advokátní komora je orgánem veřejné moci a jejím jediným úkolem, kterým jí pověřil zákon o advokacii je dohlížení na řádný výkon advokacie. 

Unie advokátů, z.s., jako již mnohokrát dříve, znovu upozorňuje na fakt, že advokáti nemají organizaci, (s výjimkou právě Unie advokátů), která by pracovala v zájmu advokátů a nekompromisně obhajovala jejich zájmy. Kromě toho je zde ještě jedna otázka, na kterou není možno najít jinou než korporativistickou odpověď, přesně ve směru, kterým se ubírají i myšlenky Václava Klause. (Bohužel ani jeho nenapadlo v době, kdy byl u moci, se tímto směrem vydat.) Totiž: z čeho vyplývá, že musí být pouze jedna jediná advokátní komora? V řadě zemí je komor více. Dokonce i na Slovensku jsou komory dvě, i když, pravda, s poněkud jiným zaměřením: totiž komora advokátní a komora komerčních právníků. Ale už tato konkurence komor stačí na to, aby se obě musely snažit si svoje členy udržet – a tudíž jim vycházet v jejich požadavcích vstříc. Unie advokátů, z.s., je přesvědčena o tom, že zcela schází zákon, který by reguloval, avšak umožňoval vznik další advokátní komory. Možná je nejvyšší čas začít v tomto směru pracovat. 

odkaz na článek Václava Klause

https://www.institutvk.cz/clanky/2560.html