Orgány známé a neznámé (ke Zprávě předsedy Kontrolní rady ČAK, uveřejněné v č. 7/2021 Bulletinu advokacie)

Dlužno předeslat, že UA nemůže potvrdit ani vyvrátit, že by podobná „zpráva“ byla v Bulletinu kdy uveřejněna dříve, neboť pro již léta obdivovanou „přehlednost“ webových stránek ČAK nebylo možno nic takového na těchto webových stránkách najít. Je tedy možné, že obdobné zprávy jsou skryty – stejně jako ostatně i tato – v některém z minulých předsněmovních ročníků Bulletinu advokacie, ovšem zde UA odkazuje čtenářstvo na jeho vlastní archeologický výzkum v dané oblasti.

Ať předchozí obdobné zprávy existovaly či nikoliv, tuto je nutno označit za mimořádně přínosnou, ovšem také mimořádně překvapivou. Text zprávy pro pohodlí p.t. čtenářstva připojujeme k tomuto textu a zároveň v ní jsme zvýraznili skutečnosti, které považujeme za obzvláště zajímavé – a to minimálně pro jejich diskutabilní právní ukotvení.

Je samozřejmě na vnitřním rozhodnutí Kontrolní rady, jaký model a organizaci své činnosti zvolí, avšak Unie advokátů, z.s. je toho názoru, že by tato organizace měla být obsažena na příklad v organizačním řádu, přijatém Kontrolní radou a především, v každém případě by tato vnitřní organizace měla být v souladu se Zákonem o advokacii. Což je dle názoru Unie advokátů, z.s. při současném uspořádání značně problematické, minimálně diskutabilní.

Vnitřně se dle předložené zprávy Kontrolní rada člení na čtyři sekce:

Sekci ekonomickou a legislativní,

Sekci stížnostní,

Sekci mezinárodní

Sekci kárných žalobců

Právě s existencí „Sekce kárných žalobců“ má Unie advokátů, z.s. skutečný problém. Praxe, uplatňovaná v Kontrolní radě totiž zcela postrádá zákonnou oporu. Zákon o advokacii ani Advokátní kárný řád totiž neumožňují pověřit výkonem funkce kárného žalobce jinou osobu: kárným žalobcem je ex lege pouze předseda Kontrolní rady. Jde totiž o výkon funkce, výkon VEŘEJNÉ MOCI (veřejné správy) nikoliv samosprávy. Proto není možné uplatnit ani organizační řád České advokátní komory, který upravuje vnitřní samosprávnou činnost komory, resp. organizační řád nemůže (při absenci zákonného zmocnění) zákonem o advokacii upravenou funkci modifikovat. Osobní výkon funkce kárného žalobce (srov. § 46 odst. 3 věta druhá zákona o advokacii)¹ vykonávajícího veřejnou moc (správu) delegovanou zákonem – státní mocí, je prostě osobní tedy nepřenositelný. Tato evidentní nezákonnost ovšem Kontrolní radě kupodivu vůbec nevadí, ačkoliv má dohlížet na zákonnost činnosti České advokátní komory (!!!) a bez zákonného zmocnění svévolně přenáší výkon veřejné moci (kárného žalobce) fakticky na soukromé osoby. Ba co hůř, činovníci Kontrolní rady si uvedenou skutečnost snad ani neuvědomují, naopak se tím ještě veřejně „pochlubili“ ve Zprávě. Za celou dobu své existence, tedy celých 31 let (!!!), Kontrolní rada vůbec nepovažovala za nutné se touto výsostně právní otázkou zabývat, natož aby iniciovala jakékoliv kroky k nápravě tohoto stavu. Ostatně, i když kárně stíhaní kolegové tak nějak tušili, že předseda Kontrolní rady JUDr. Mikš se neúčastní každého řízení coby žalobce osobně či lépe řečeno není známo a není ani veřejně dohledatelné, že by se kdy nějakého kárného řízení osobně účastnil, vychází v této „Zprávě“ poprvé najevo, že tento protiprávní stav je tak nějak pojat systematicky a že funkcionáři České advokátní komory se zaštiťují Organizačním řádem, který je stavovským předpisem a z povahy věci tedy upravuje podrobnosti organizace České advokátní komory a jejích orgánů v oblasti samosprávy nikoliv při výkonu veřejné moci kárného žalobce, který je upraven zákonem o advokacii.² Uvedenému závěru ostatně odpovídá mj. i úprava v § 33 odst. 3 zákona o advokacii, který prolamuje zásadu osobního výkonu funkce tím, že výslovně umožňuje předsedovi Kontrolní rady pověřit výkonem své funkce jinou osobu při provádění přípravných úkonů k prověření, zda nedošlo ke kárnému provinění³. Pokud by byl správný závěr, že výkon funkce kárného žalobce (je-li jím předseda Kontrolní rady) lze upravit Organizačním řádem České advokátní komory, potud by takového zákonného zmocnění (§ 33 odst. 3 zákona o advokacii) nebylo vůbec třeba (lze vyjít mj. i z presumpce racionálního konzistentního zákonodárce,⁴ v případě zákona č. 85/1996 Sb. byli ostatně faktickými autory sami tehdejší funkcionáři České advokátní komory). Mimoděk uvedená zpráva, že členové této sekce Kontrolní rady jsou pověření zastoupením předsedy Kontrolní rady jakožto kárného žalobce při jednáních kárných senátů, tedy s naprostou naivitou odhaluje protiprávní a protizákonné poměry panující v Kontrolní radě – poměry, které ona sama považuje evidentně za zcela normální (a legální).
 

Další zajímavou informací je, že existuje pět externích „předzkumných“ advokátů, kteří „předzkumně prozkoumávají“ různá typová kárná provinění. Unie advokátů, z.s. konstatuje, že fakticky těchto pět „předzkumníků“ má enormní vliv na to, zda bude či nebude podána kárná žaloba. V řadě případů – zejména ve věci hodnocení „porušení kolegiality“ – se přitom jedná o hodnocení, která jsou zásadním způsobem ovlivněna subjektivním názorem „předzkumníků“. UA považuje za zcela nevyhovující, ba dokonce za porušující Zákon o advokacii, že jednak takováto nikde neupravená funkce „předzkumných advokátů“ existuje, a navíc, že tito advokáti, ačkoliv ve svých ruku mají soustředěnou faktickou moc, jsou anonymní do takové míry, že nejsou identifikováni ani ve zde probírané „Zprávě předsedy kontrolní rady“. Netřeba dodávat, že tyto „předzkumné osoby“ nejsou určeny nějakým „Rozvrhem práce“, který by navíc musel mít zákonný podklad.

V „Závěrečné zprávě“ jsou uvedena typová kárná provinění a jejich počet v uplynulém volebním období Kontrolní rady. Typová kárná provinění, podle kterých jsou zřejmě kárné věci tříděny, pro jistotu ze zprávy přebíráme a uvádíme separátně:

Nečinnost advokáta ve vztahu ke klientovi 173

Další pochybení vůči klientovi 99

Kolizní ustanovení 48

Provádění úschov 69

Knihy o prohlášeních o pravosti podpisu 38

Pochybení vůči soudům a jiným orgánům 43

Porušení povinností vůči ČAK a kolegiality 67

Neplnění vlastních závazků 31

Zajímavá je ovšem ještě jedna statistika, uvedená ve zprávě, jmenovitě počet podaných kárných žalob v jednotlivých rocích:

2017: 155

2018: 113

2019: 175

2020: 125

To je celkem 568 kárných žalob – a tedy i kárných rozhodnutí. Podle názoru UA je zcela zavrženíhodné, že tento v podstatě malý počet kárných rozhodnutí (i kdyby byly ke každé věci dvě – totiž prvoinstanční a odvolací) není alespoň pro členy České advokátní komory v anonymizované podobě plně dostupný. Podle názoru Unie advokátů, z.s. takto skutečnost dokládá hluboké zaostávání České advokátní komory v elektronizaci a digitalizaci její činnosti – jak samosprávné, tak i v rámci výkonu veřejné moci, tedy jinými slovy naprostou zastaralost přístupu jejího dosavadního vedení k problematice advokátního stavu.

Kromě těchto výše uvedených, dle názoru UA nejzávažnějších nedostatků, ba i protizákonností, vytvářených Kontrolní radou, vyplývají ze „Zprávy“ i další informace, které mají svůj dopad zejména v kárných řízeních. Na příklad jsme se ze „Zprávy“ dozvěděli, že Odvolací kárná komise vydává jakási „závazná výkladová stanoviska“, a to evidentně opět bez jakékoli zákonné opory a také bez toho, aby se advokáti, kteří, jak je Unie advokátů, z.s. přesvědčena, CHTĚJÍ dodržovat své stavovské předpisy a zákony, měli možnost se s těmito „výkladovými stanovisky“ seznámit. Jenom čas od času „vyplave“ důsledek nějakého stanoviska, jako na příklad nedávno začalo být zřejmé, že i kárné komise pochopily, že je rozdíl mezi povinností advokátní mlčenlivosti a neveřejností kárného řízení. Důsledkem tohoto pochopení bylo, že po létech tuhých bojů řady kolegů – advokátů, kteří o umožnění nahrávání neveřejného kárného řízení pro své vlastní potřeby naprosto neúspěšně žádali, nyní je toto povolováno. Kouřovými signály se lze dobrat k obsahu nově panujícího „závazného názoru“, že „per analogiam“ § 6 odst. 3 Zákona o soudech a soudcích lze po předchozím upozornění předsedy senátu pořizovat audio z jednání v kárném řízení.

Jak již řečeno, „Zpráva Kontrolní rady ČAK“ je v mnohých směrech značně překvapivá. Nechejme se rovněž překvapit, zda v těchto výše nastíněných ohledech dojde s nově zvolenou Kontrolní radou ke změnám, směřujícím k zákonně konformní úpravě činnosti rady, nebo to dopadne jako vždycky.

V tomto směru vyslovuje Unie advokátů, z.s., své značné obavy, neboť jako jeden z bodů činnosti Kontrolní rady, který je plánován pro další volební období je „předkládání návrhu představenstvu na přijetí předběžného opatření pozastavení výkonu činnosti dle ust. § 9 odst. 3 a § 56b odst. 1 zák. o advokacii“. Lze se jen obávat proti komu a jak – a do jaké míry v souladu se zákony – bude nepohodlným advokátům, jejichž seznam Česká advokátní komora prokazatelně má sestavený (ba dokonce jej omylem uveřejnila na svém twitterovém účtu) tento postup uplatňován. Kromě toho lze konstatovat, že ve „výhledovém plánu“ činnosti Kontrolní rady se odstranění nedostatků, na které tento článek upozorňuje, rozhodně neplánuje.