Polský advokát byl kárně postižen za to, že jménem svého klienta podal trestní oznámení. Když toto trestní oznámení bylo zastaveno, obvinil státního zástupce z úplatku, protože jinak bylo jeho jednání nevysvětlitelné. Dle názoru Unie advokátů toto je situace, které je advokát zabývající se trestním právem vystaven takřka denně...
Komora dotyčného advokáta potrestala za to, že podal trestní oznámení, které "nebylo dostatečně podloženo". Klient v rámci kárného řízení popřel, že by dal advokátovi výslovný příkaz k tomu, aby toto trestní oznámení podal. Advokát, důvěřivý hlupáček, klientovi evidentně důvěřoval a nenechal si podepsat od klienta písemnou instrukci, což ovšem opět nedělá řada (asi odhadem tak 90% a to ještě v převažujících případech pouze nezabezpečeným e-mailem) českých advokátů rovněž.
Polská advokátní komora dotyčného svého člena kárně odsoudila s tím, že "podal nedostatečně odůvodněné trestní oznámení", rozuměj, že nedodal dostatečné důkazy přijetí úplatku státním zástupcem. kdo kdy prokazoval přijetí úplatku přitom dobře ví, že mít v takovémto případě přímý důkaz je takřka nemožné - trestné činy o přijetí a předání úplatku bývají odsouzeny na základě logického řetězce nepřímých důkazů, které vyloučí s maximální pravděpodobností ( anebo úplně) jiné logické vysvětlení jednání osoby úplatek přijmuvší. Advokát ovšem dle polské advokátní komory "nedbal umírněnosti a opatrnosti", když své trestní oznámení podával. To tak bývá, že v rámci obhajoby klienta musí být advokát "umírněný a opatrný" - co na tom, že tato "umírněnost a opatrnost" může být v rozporu se zájmy klienta...
Naštěstí v tomto případě Evropský soud pro lidská práva byl poněkud více při smyslech než stavovská organizace polských advokátů a konstatoval následující:
1) disciplinární orgány (tedy polská advokátní komora) sice konstatovaly, že stěžovatel podal trestní oznámení bez důvodného podezření, avšak ESLP nebyly předloženy žádné důkazy, které by naznačovaly jakýkoli nekalý úmysl ze strany stěžovatele nebo které by jakkoli odůvodňovaly zahájení disciplinárního řízení.
2) ESLP dále uvedl, že advokáti nenesou odpovědnost za pravdivost faktů, které jim předloží jejich klienti. V daném případě stěžovatel evidentně jednal na pokyn nebo alespoň s vědomím a souhlasem svého klienta, i když ten následně popřel, že by měl jakékoli skutkové znalosti, které by umožňovaly podat trestní oznámení.
Poněkud paradoxně postavil ESLP své rozhodnutí na aplikaci čl.10 Úmluvy, totiž na ochraně svobody slova. Učinil tak evidentně proto, že žádné jiné vhodné ustanovení v Úmluvě k disposici neměl a situaci polského kolegy považoval "z hlediska proporcionality zásahu" za evidentně absurdní.
Z tohoto rozhodnutí ESLP je dle názoru Unie advokátů potřeba si vzíti "poučení z krizového období", a to následující:
1) veškeré příkazy klienta nechť jsou v písemné podobě, alespoň v e-mailové podobě. Co na tom, že toto uspořádání půjde opět na úkor advokátů, že opět vzrůstá jejich administrativní zátěž. Prostě je potřeba - bohužel - mít na mysli, že "největším nepřítelem jeho vlastní klient". Přitom samozřejmě nemůže uniknout naší pozornosti, že kdyby klient svého advokáta v rámci kárného řízení "podržel", tedy uvedl, že advokát jednal na jeho příkaz, jemu samotnému by samozřejmě ze strany advokátní komory žádné stíhání nehrozilo (přece jen ani bratři Poláci ještě nedotáhli systém do té roviny že by advokátní komora kárně stíhala i klienty svých advokátů) a co se týká dalšího eventuálního stíhání, lze předpokládat, že i v polském právním řádu je křivé obvinění úmyslným trestným činem a tento úmysl, jak konstatoval ESLP nebylo možno u advokáta prokázat a těžko by byl prokazatelný i u klienta. Inu nechat v kárném řízení advokáta bylo pro klienta evidentně jednodušší...
2) Je možno důvodně předpokládat, že i v polských advokátních stavovských předpisech platí, že zájem klienta je staven nad zájmy advokáta. Jestliže tak advokát skutečně koná, dočká se ovšem kárného stíhání ze strany své profesní komory, což je známo i z praxe České advokátní komory... Zdá se tedy, že jednou z požadovaných povahových vlastností advokáta musí být i odolnost a statečnost... a to i vůči vlastní profesní organizaci.
Unie advokátů, z.s., gratuluje polskému kolegovi k vítězství u Evropského soudu pro lidská práva, vyslovuje potěšení, že na rozdíl od slovenského soudce se soudkyně nominovaná Českou republikou zachovala v souladu se zdravým rozumem a disentní stanovisko polského a slovenského soudce nepodpořila. Zároveň Unie advokátů svému polskému kolegovi ovšem vyslovuje svou lítost nad deseti či více léty zmařeného a šikanou obdařeného profesního života. Kdo se vzepře profesní komoře - což je evidentně realizováno i v Polsku - platí svým časem, pověstí, financemi i nervy. Ovšem jelikož úlohou české (a pravděpodobně ani polské) advokátní komory není obhajoba zájmů advokátů, vlastně se není čemu divit. proto nedivme se a místo toho čtěme rozsudky ESLP. I za Českou republiku je u Velkého senátu jedno "želízko v ohni", i když ne přímo advokátní, totiž exekutora JUDr. Grosama proti České republice. Držme si palce, aby rozsudek ESLP v této "naší" věci měl stejný výsledek jako to rozhodnutí ve věci polské.
https://www.cak.cz/assets/komora/bulettin-advokacie/ba_5_2023_web.pdf, str. 50
| Příloha | Size |
|---|---|
| kárné stíhání advokáta za projev.pdf | 1.26 MB |