zjevil ve dveřích korporátu, je odejit dříve než stačí říci "borůvkový koláč". pro advokáta jsou psychopati denním chlebem... Takže ačkoliv, jak všeobecně známo, advokáti rozumí všemu a poradí si se vším, přece jen jsou chvíle, kdy tomu není až tak úplně a srážka zejména s vlastním (ex offo přiděleným) klientem je bolestivá. Samozřejmě není únosné vyjadřování, pro které byl kárně postihnut kolega, který byl ve zjevném časovém stresu a zjevně osoba, která mu byla určena k obhajobě, jej vytočila do nebeských výšin. Nicméně na místě je – kromě postihu, i několik otázek. Jako třeba: jsou si advokáti vědomi toho, že by měli velmi pečlivě pečovat o své duševní zdravím, že by měli mít psychoterapeutického supervizora a že by si měli s pomocí tohoto psychoterapeuta velmi hlídat svou zpětnou vazbu? Že by měli mít někoho, s kým mohou svůj vztah s klientem, ke klientovi či některé bolestivé aspekty případu – samozřejmě při naprosté anonymitě případu a zachování mlčenlivosti, kterou je, mimochodem, vázán i psychoterapeut – prostě probrat? Padla v advokacii vůbec někdy otázka supervize – mezi psychology a psychiatry nejenže běžná, ale dokonce i vyžadovaná? Nikoliv. advokacie je jedno z nejosamělejších povolání a předpokládá se, že si advokát prstě poradí se vším. Na to, aby mu "bouchly saze", nemá nárok. Má nárok jenom na pokutu. Těžko tomu říkat systémové řešení.
| Příloha | Size |
|---|---|
| Nevhodné vyjadřování advokáta.pdf | 227.7 KB |