Pro tyto případy existuje sice nehojná, avšak standardní judikatura Nejvyššího soudu, která se zabývá zodpovědností advokáta se zohledněním jeho poučovací povinnosti i s hodnocením odpovědnosti advokáta (???) za výsledek sporu.
Předkládáme dostupné články a judikáty a zároveň shrnujeme právní názory Nejvyššího soudu, které z této části na štěstí ne příliš hojné právní agendy vyplývají:
1. „Advokát nemůže předjímat výsledek sporu“ a dále: „Je třeba vzít v úvahu, že prakticky všechna soudní řízení nesou riziko prohry…“
2. „Není porušením povinnosti advokáta, který na pokyn klienta, poučeného o možných důsledcích, zvolí z možných procesních strategií (kdy všechny nesou určitá rizika) tu, jež v důsledku okolností, které advokát nemohl předem vědět ani ovlivnit, nevedla k úspěchu v soudním sporu.“
3. „Odpovědnost advokáta za škodu klientovi při neúspěšné procesní strategii – koncept odpovědnosti advokáta nelze brát jako odpovědnost za výsledek, třeba vzít v úvahu, že prakticky všechna soudní řízení nesou riziko prohry a nutnosti hrazení nákladů řízení, které nelze předem přesně odhadnout, natož objektivně vyčíslit a prezentovat klientovi, nelze tedy v tomto směru klást nepřiměřené nároky, jež by prakticky znemožnily výkon advokacie. Nejvyšší soud ČR konstatoval, že není porušením povinnosti advokáta, který na pokyn klienta, poučeného o možných důsledcích, zvolí z možných procesních strategií (kdy všechny nesou určitá rizika) tu, jež v důsledku okolností, které advokát nemohl předem vědět ani ovlivnit, nevedla k úspěchu v soudním sporu.“
(vše viz Rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1734/2016, ze dne 27.09.2017)
a dále:
4. „Základem práce advokáta je jeho poučovací povinnost, ačkoliv explicitně v zákoně není stanovena“.
(viz rozsudek NS ČR 25 Cdo 5819_2017 ze dne 20. 6. 2018)