V důsledku toho jsou totiž spory stran vedeny minimálně z jedné strany nekvalifikovaně, řízení se prodlužuje a toto jde k nemalé finanční tíži i té strany, která má zastoupení řádné. V neposlední řadě se i soudy musí často v takovýchto případech vyrovnávat se značně pošetilými procesními návrhy ne-advokátem zastoupené strany, protože takřka vždy těmto „zástupcům“ uniká jak občanský soudní řád, tak zákon o zvláštních řízeních soudních, o správním řádu soudním nehovoře. Ještě že alespoň do trestního řízení tito zmocněnci zasahovat nemohou! I Unie advokátů, z.s. by uměla přidat pár opravdu zoufalých příkladů „zástupců“, jejichž činnost je nejen ke škodě soudu a protistrany, ale dokonce i vlastního „klienta“. Ale s vaničkou nelze vylít dítě, a především je nutno se držet toho, že procesní postavení kohokoliv může být pouze jediné. Konec konců, ani advokát, který zastupuje svého klienta, nemůže vystupovat v daném případě jako svědek! Jak je tedy možné, že Česká advokátní komora, jejíž zájem na potírání nekalosoutěžního jednání osob neoprávněných poskytovat právní služby je zřejmý, byla pověřena Policií ČR v téže věci vypracováním expertízy? Na co máme Ústav státu a práva Akademie věd ČR, než právě na takovéto případy? Všeobecně vzato Unie advokátů, z.s. musí konstatovat, že postup České advokátní komory, která se soudí se svými vlastními členy (a prohrává) i dalšími subjekty (a prohrává), považuje UA za nešťastný a advokátního stavu nedůstojný. Je toho názoru, že by bylo vhodné hledat jiný způsob řešení sporných otázek.
citace: Marek Pokorný, Hospodářské noviny, 16. června 2022, str. 13
