Počtení je to náramné, za ty prachy, co si advokát luční utrhl od úst, aby se k analýze za nemalý peníz...
...
dostal, to rozhodně stálo.
Studie se zabývá „segmentem velkých kanceláří“, takže i nám, obyčejným smrtelníkům, bylo možno nahlédnouti do světa, o jehož existenci sice teoreticky ví, ale v praxi se jedná o znalosti asi stejného rozsahu jako o povědomí o flóře a fauně nejnižších částí Mariánského příkopu. Ale díky epravu jsme se k infu dostali bez potřeby vlézt do tlaku odolné ponorky, což, jak nás informovala mainstreamová média, není vždy bezpečné a jednoho to může rozšmelcovat natotata, připadne rychlostí meteleskublesku. Při pohledu do daného spisku jsem si připadala coby advokát sice z václavskýho Václaváku, leč přesto klasický „luční“ taky trochu jako v Mariánském příkopu a že by mne vstup do advokátní korporace rozšmelcoval dříve než bys řekl „borůvkovej koláč“, o tom není pochyb.
Je tedy fakt, že psát o něčem, na obsah čehož se vztahují autorská práva jest, jak se říká ve Štatlu, poněkud vošajlich. Nicméně se pokusím mezi Scyllou autorského práva a Charybdou předání relevantních informací nějak proplout. Tak do toho:
Analyzováno bylo 25 největších advokátních kanceláří, působících v ČR. Začnu tím, že se přiznám k tuposti, ve které sice rozhodně nejsem sama (zjištěno anonymním průzkumem) leč ve svých jednašedesáti letech si už nemusím hrát na „mladou, dynamickou, perspektivní a rozvíjející se“, takže na rozdíl od mnoha jiných – a snad i za ně – mohu říci, že vůbec nechápu, o čem je řeč. Tak třeba různé počtu „dle objemu realizovaných mandátů“. To jako asi kolik měli kejsů stejného druhu. Třeba fúze a akvizice – dle objemu realizovaných mandátů za více než 100 mld. Kč měly v roce 2024 čtyři české advokátní kanceláře. Pán Bůh jim o přej.
Potom tam je taky chlíveček s názvem “Tržby na právníka vybraných TOP 25 kanceláří - data dle stavu k 31. 7. 2023 za předchozí uzavřený účetní rok). První tři jsou na tom takto:
JEDNIČKA: 23 584 774,19 Kč – zvláště na těch devatenácti halířích bych lpěla
DVOJKA: 14 840 888,89 Kč – no, maj toho něco přes polovinu co jednička, musej se víc snažit
TROJKA: 9 075 666,67 Kč – teda mohli ještě ten milionek přidat, aby byli o řád výš…
Na první pohled se mi to teda nějak nezdálo, tak jsem se coby osoba ekonomicky nevzdělaná podívala na to, co jsou to hen ty tržby. Wiki praví:
„Tržby. = souhrn finančních prostředků přijatých za prodané zboží nebo poskytnuté služby v příslušném časovém období. Na rozdíl od obratu zahrnuje i platby, které byly později vráceny.“
Ve chvíli, kdy jsem začínala mít dojem, že jsou kolegové ňácí žabaři, protože konec konců 23 míčů je číslo, které si umím představit i já, jsem ovšem rychle zacouvala, neb jsem si uvědomila, že to čísílko je tržba jednoho každého právníka. No a že bych utržila já jedna sama samička 23 mega, tak to už si tedy i při své značné sebedůvěře představit fakt nedovedu…
Největší česká advokátní kancelář má 311 právníků. Ovšem v tržbách jsou až na dvaadvacátém míst s nějakými ubohými třemi míči tržeb na advokáta, takže jak pravil jeden jistý nejmenovaný je jasný, že se flákaj. Víc už se flákaj jen tři další z první pětadvacítky za nimi, ale každý z téhle skvadry aury taky trhne něco s trojkou na začátku a třemi nulami. Inu, holt nesedí ty jejich ajnclíky ani v Tachově, ani v Děčíně na náměstí, Znojmě či Rožnově pod Radhoštěm. Jinak se tam miliardama text hemží jak mravenečci v mraveništi a samozřejmě jména – ta jsou taky zajímavá. Šla jsem po nich, neb se pozoruhodně shodují se seznamem členů představenstva České advokátní komory. Pojďme si to zase projít:
p.t. Robert Němec, předseda ČAK - PRK Partners s.r.o. – 3. nejvyšší tržby
p.t. Martin Maisner, místopředseda ČAK – není v žádné společnosti, jeho kancelář sídlí v Burzovním paláci a řekla bych, ž si vystačí sám.
p.t. Monika Novotná, místopředsedkyně ČAK – není, jak pravila, „korporátní otrokářka“. No to ji šlechtí – a co dál. Prý se v advokacii stará o ženy. Se svou takřka úplně ryze ženskou advokátní kanceláří jsem to sice nějak nepostřehla, ale třeba je chyba na mojí straně přijímače.
p.t. Michala Plachká –místopředsedkyně ČAK – mládí vpřed, dle webových stránek „specialista na všechno“ do TOP 25 ještě musí chvilku šplhat
p.t. Ondřej Trubač, místopředsedaČAK, AK Bříza & Trubač. V meziročním nárůstu tržeb vybraných TOP 25 kanceláří je na pěkném bramborovém čtvrtém místě. Do skokana oku ještě trochu schází, ale nárůst tržeb o 40%, a to ausgerechnet 2022 – 2023, kdy nám to nějak tak čistě náhodně koreluje se sněmem ČAK, je pěkný výsledek.
p.t. Kamil Blažek, člen představenstva ČAK, partner Kinstellar. No tak to bych měli advokátní korporátík, však má taky pěkné tržby… ééé – to se asi nesmí psát, že, v žádném případě si však do životopisu nemůže jako kolegyně Novotná napsat, že „není korporátní otrokář“.
p.t. Pavel Kroupa, člen představenstva ČAK, v TOP 25 se nevyskytuje, neb nepodniká coby korporace, ale za citaci stojí jeho webové stránky: „je členem rady České parkovací asociace, pomáhá nastavovat IT veřejné zakázky v Asociaci softwarových agentur (ASWA).
Jako advokát s více než patnáctiletou praxí pomáhal uzavírat stovky smluv a v oblasti práva veřejných zakázek se podílel na straně zadavatele i dodavatele na významných projektech v souhrnné hodnotě přesahující několik miliard korun.“ Takže bych spíš řekla, že by se měli v eprávu vylhostejnit na formu podnikání v advokacii a zvolit nějaké jiné, nezavádějící hodnotící měřítko, neb některé velké ryby jim evidentně unikají.
p.t. Radim Miketa, člen představenstva ČAK – tak tomu křivdím, protože je z Ostravy, a to Moravské Ostravy. Tradice od roku 1990, kdopak by se dřel do TOP 25, když to má všechno pěkně podomácky doma.
p.t. Tomáš Sokol, člen představenstva ČAK – ve fúzích a sloučeních jeho kanceláře jsem se poněkud ztratila, neb jejich sledování není mou životní prioritou, leč ať se jmenují jak se jmenují, v přehledu TOP25 jsou zmiňováni dvaadvacetkrát, což o čemsi svědčí.
p.t. Lukáš Trojan, člen představenstva ČAK – jelikož to je společník v advokátní kanceláři s Tomášem Sokolem, což mi při jedenáctičlenném představenstvu ČAK přijde poněkud chucpe, platí o něm totéž, co o jeho společníkovi: do TOP25 prostě patří.
p.t. Michal Žižlavský, člen představenstva ČAK. Ne, není to korporát. Ale předmětem své činnosti má k lučním advokátům opravdu hodně daleko.
Nu a nyní proč to srovnání: Z TOP 25 a vedení ČAK je zřejmé, že samostatní advokáti nebo malé advokátní kanceláře zejména z malých měst nejsou v představenstvu ČAK vůbec zastoupeni. Pro naprostou většinu členů představenstva ČAK je charakterizováno tím, že jádro objemu jejich tržeb je za transakční a jiné poradenství, vlastní "jádrové" procesní zastupování, tedy to, co si tak zvaně obyčejný člověk představuje pod pojmem advokacie, je u velkých AK doplňkové – to ovšem za předpokladu, že vůbec existuje. Dovolte mi k tomu osobní vzpomínku. V roce 2009 přišla, jak známo, burzovní a následně developerská krize, v důsledku čehož se zastavila řada velkých stavebních projektů. A když stavíte něco za miliardu, dvě či tři, tak k tomu prostě potřebujete tři patra advokátů. A ti najednou neměli co dělat, i pustili se do právního zastupování, včetně mého oboru – rodinného práva. Dál to nemohu rozebírat, protože bych mohla riskovat budliky budliky Kontrolní rady a Kárné komise, ale snad stačí říci, že mám důvodné podezření, že řada kolegů byla v tomto roce u soudu za svou kariéru poprvé.
Nůžky mezi advokátními korporacemi a samostatnými advokáty, kteří, jak již dříve naznačeno, jsou v advokátní hantýrce nazývání advokáty lučními, anebo též polními, všichni hádejme proč, už nemohou být víc rozevřené. Důsledky jsou vidět i na složení orgánů Komory, a to zdaleka nikoliv jen představenstva. Kdo z malých samostatných advokátů má finance a organizační možnosti konkurovat na volby dobře připraveným advokátním korporacím? Problematika politických stran se nám ve fraktálovité struktuře objevuje i u volby do orgánů České advokátní komory.
V zásadě se dá říci že v České republice existují dva druhy advokátů: korporátní (mezi něž patří samozřejmě i ti, kteří nevykonávají advokátní praxi formou korporace, ale agendu mají stejnou jako advokátní korporace) a advokáti luční, tak zvaně “pro lidi“. Ovšem stejně jako velké politické strany naprosto nezajímá milion propadlých hlasů občanů, které nyní nikdo nezastupuje, ba těm politickým stranám ani nestojí za to se je pokusit tak říkajíc zvednout ze země, ty hlasy, stejně tak lze mít důvodné pochybnosti o tom, že se chlapci, o spolu mluví n obědě v Kogu (teda nevím, jestli to tam je ještě in, protože já jsem už taky předlouho out) začali zajímat o to, jak se daří samostatnému advokátovi v Sušici, Tachově, Moravském Krumlově nebo v to Rožnově pod Radhoštěm. Doslechla jsem se jen, že kolegové ve Znojmě to maj teď dobrý, protože jak se v Rakousku rozmáhá právo šaríja, chlapci si jezdijó užít do Znojma a jsou z toho kdejaké oplétačky, takže práce utěšeně přibývá. Ale za to komora, kromě svého stálého vměšování se do politických otázek, což jí dle mého názoru skutečně nepřísluší, fakt nemůže.
Co říci na závěr? Mááááváááám Mirkovi Chocholovi a vypouštím signál: Což takhle udělat kontra-analýzu "Segment malých AK a solo advokátů"? Z toho by (dle mého) názoru vyšlo, že existují dvě skupiny advokátů, v zásadě v obdobném členění jako ve Velké Británii, totiž solicitoři a barristeři.
Svého času navrhoval jeden kolega z „protikandidátky představenstva“, bylo by na místě zřídit orgán pro "právní profese" , případně přímo založit další advokátní komoru pro malé advokátní kanceláře a samostatné advokáty. Kanceláře do čtyř spolupracujících osob a třeba do 15 milionů ročně – příkladmo. Což ovšem logicky nemůže projít a tudíž nebude ani kontra-analýza. Protože tohle by nám, vážení, na představenstvu neprošlo: kdo by pak platil příspěvky, když ne advokátní plebs? Ostatně paralela s politikou scénou je opět případná: kapři si přece rybník nevypustí.
JUDr. Klára A. Samková, Ph.D.
30 let advokátka