O účelu existence komory zákon vůbec mlčí a jedinou informaci, které se lze v tomto směru dopátrat, je záhlaví webu České advokátní komory (www.cak.cz), kde je uvedeno:
„Česká advokátní komora (ČAK) je největší samosprávnou právnickou profesní organizací v České republice. Zároveň vykonává veřejnou správu na úseku advokacie a jako taková chrání a garantuje kvalitu právních služeb poskytovaných advokáty.“
Je tedy zřejmé, že Česká advokátní komora je orgánem veřejné moci s přenesenou působností, přičemž jejím výlučným účelem je „dohled nad řádným výkonem advokacie“. Obecně jsou profesní samosprávné organizace (komory) zakládány za účelem podpory zájmů členů dané profese. Na příklad v zákoně č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře je v ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) uvedeno, že Česká lékařská komora „posuzuje a hájí práva a profesní zájmy svých členů“, dle písm. d) pak „chrání profesní čest svých členů“. Toto u České advokátní komory neplatí.
Můžeme tedy zjednodušeně říci, že ČAK je státním orgánem, který je poněkud sebemrskačsky ustanovován samotnými advokáty, kteří by tím pádem si měli sami ustanovovat, co je „řádným výkonem advokacie“.
U tohoto tvrzení je nutno se pozastavit. V současné době (květen 2019) je zhruba 15.000 advokátů. Sněmů, na kterých se volí představenstvo ČAK, se účastní (a to i prostřednictvím plných mocí) okolo 10 % advokátů. Mechanismus volby, které zcela ignoruje existenci elektronických podpisů, datových schránek a obecně možnost elektronické volby, přispívá k zásadním pochybnostem o transparentnosti voleb do orgánů České advokátní komory. O samotném personálním obsazení komory zaměstnanci, o mechanismu vnitřní struktury a činnosti České advokátní komory pak advokát nemá šanci se dozvědět vůbec nic. K tomu přispívá, že převážná část zápisů ze zasedání představenstva ČAK je neveřejná, a to i pro členy této organizace, tedy advokáty. Co se tedy skutečně na představenstvu České advokátní komory projednává a s jakými dopady na členy – advokáty – není vůbec možno zjistit.
Nyní se zastavme u členství v České advokátní komoře. Členství v České advokátní komoře je povinné pro každého, kdo chce advokacii vykonávat. Řečeno jinak – chcete-li poskytovat právní služby jako advokát, musíte být členem České advokátní komory. A musíte platit. V současné době (2019) jsou poplatky za členství tyto: členský příspěvek – 10.600,- Kč; příspěvek na sociální fond – 500,- Kč; povinné pojištění advokáta 6.700,- Kč. Pakliže má advokát zaměstnaného koncipienta, pak zaplatí 3.600,- Kč ročně do „fondu vzdělávání“. Být advokátem tedy není levná záležitost. Ačkoliv je rozpočet ČAK cca 160 milionů (!!!) má dojít k drastickému navýšení povinného členského příspěvku, snad až na 17.000,- Kč ročně. To je pro advokáty, pracující v malých obcích a městech dramatické zvýšení, které se opět promítne do menší dostupnosti právních služeb pro občany.
Kombinace povinného členství, členských příspěvků, netransparentnosti činnosti České advokátní komory a výkonu „dohledu nad řádným výkonem advokacie“ vykonávaného ze strany ČAK prakticky pouze prostřednictvím kárných řízení, a nikoliv prostřednictvím metodické pomoci, vede podstatně větší než nepatrné množství advokátů k pocitu, že Česká advokátní komora je pouhé „nutné zlo“, od kterého je nutno se držet co nejdál. Členský příspěvek je vnímán jako „výpalné“ odváděné za umožnění výkonu povolání advokáta.
O skutečné zájmy advokátů, a to jednak jako celého advokátního stavu, jednak jako jednotlivých advokátů, se Česká advokátní komora nestará, ví o tom, že se o ně nestará a ani se starat nehodlá. O tom svědčí i projev předsedy Martina Vychopeně k 25. výročí ČAK ze září 2015, ve kterém uvedl:
„Velkou pozornost nejen mezi advokáty vzbudilo založení Unie obhájců. Někteří namítali, že jde o útok na jednotu advokacie, jiní, že jde o nevhodnou osobní veřejnou prezentaci některých našich kolegů, další to považovali za nepřijatelný rozměr obhajoby v některých věcech. Je zajímavé, že podobnou pozornost nevzbudilo založení Unie žen právniček, Spolku pro rodinné právo a dalších. Osobně nevidím nic špatného v tom, že se advokáti, kteří se oborově specializují, sdružují do spolků a hájí a prosazují některé specifické, oborové hodnoty. Takový úkol Komoře, jako orgánu veřejné správy na úseku advokacie a orgánu samosprávy, nepřísluší – Komora nemůže reagovat na konkrétní případy, nemůže se dostat do role politické strany či odborového hnutí. Nicméně zakládání těchto spolků může znamenat, že nastala doba pro řešení, které již dříve přijali naši němečtí kolegové – pro založení spolku pro obranu práv advokátů, podobného DAV na straně jedné a úpravě postavení ČAK, především jako správního orgánu, obdobně jako BRAK na straně druhé.“
Skutečně můžeme konstatovat, že situace již ve smyslu slov bývalého předsedy ČAK „nastala“ – a proto byla založena Unie advokátů. Jejím úkolem bude dělat to, co by dle jejích členů a příznivců měla ve skutečnosti dělat Česká advokátní komora: totiž pomáhat advokátům v řádném výkonu jejich práce a hájit jejich oprávněné zájmy, a to jak stavovské, tak individuální. Česká advokátní komora však na advokáty pouze dohlíží a tento dohled – dle vnímání značné části advokátů – realizuje pouze jedním jediným způsobem, totiž netransparentními kárnými řízeními.
Zakladatelé Unie advokátů a jejich četní příznivci a spolupracovníci přitom mají jednoznačné indicie svědčící o tom, že ČAK rozhoduje prakticky shodné záležitosti různě, podle toho, kdo je kárně stíhaným advokátem. V tomto smyslu v průběhu minulých let ostatně vyšla i řada článků ze strany nezávislých médií, která se staví k tomuto způsobu jednání ČAK když ne kriticky, tak s projevy údivu. Jistěže proti kárným rozhodnutím je možno podat návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem, avšak z praxe je také známo, že než jen se dostane správní žaloba proti České advokátní komoře k projednání soudem, uplyne více než tři roky. V případě, že se Komora rozhodne na příklad k trestu „dočasného zákazu výkonu advokacie uloženého na dobu od šesti měsíců do tří let“, znamená to faktickou likvidaci advokáta s nedozírnými finančními i osobnostními škodami, které jsou jen obtížně napravitelné, a to i v případě, že by soud dal advokátovi (poté, co by se jeho žaloba dostala na řadu) zapravdu. Nejobvyklejším druhem trestu je pak pokuta a paušální náhrada nákladů na kárné řízení ve výši 8.000,- Kč, což jsou obě položky řádného příjmové části rozpočtu České advokátní komory. Hrozba takovým trestem je pro řadu advokátů likvidační nebo alespoň velmi život komplikující. I proto si jsou zakladatelé Unie advokátů, z.s. vědomi, že u vědomí existence této hrozby nebude pravděpodobně řádných členů tohoto spolku mnoho. Nelze totiž přehlédnout, že převažující část advokátů má z organizace, ve které je povinným členem, strach. A řada z těch, kteří s činností Unie advokátů souhlasí, do ní nevstoupí z důvodu obav ze „zvláštního zacházení“, kterého by se jim mohlo ze strany České advokátní komory dostat.
Přes tyto nelehké podmínky, za kterých Unie advokátů, z.s. vniká, jsou její zakladatelé přesvědčeni, že najdou řadu – byť anonymních – spolupracovníků a činnost všech, kteří se pod záštitu Unie advokátů uchýlí, povede k naplnění cílů Unie advokátů, o kterých pojednáme dále. Děkujeme již nyní všem příznivcům a veřejným i skrytým členům za podporu a těšíme se na společnou práci.
JUDr. Klára A. Samková, Ph.D., č. ČAK 3005
JUDr. Richard Novák, č. ČAK 3600
Mgr. Zbyněk Kašpárek, č. ČAK 17038