K případu samotnému:
Při svém zasedání zjistila Kontrolní rada České advokátní komory skutečnosti, které nasvědčovaly tomu, že advokátka K.S. se mohla dopustit kárného provinění tím, že odmítla komunikovat s advokátkou H.H. formou e-mailu, což jí sdělila s tím, že nadále s ní hodlá komunikovat pouze „formálním způsobem“, tedy formou korespondence doručované poštou nebo datovou schránkou. Na základě tohoto zjištění pak předseda Kontrolní rady JUDr. Jan Mikš coby kárný žalobce podal na advokátku K.S. kárnou žalobu za to, že „advokátce protistrany zaslala e-mail, kterým jí sdělila, že bude reagovat pouze na její písemné formální dokumenty, přičemž následně zablokovala ve své e-mailové schránce doručování e-mailové pošty advokátky protistrany.“
Kárný žalobce byl toho názoru, že kárně obžalovaná se dopustila kárného provinění tím, že
- při výkonu advokacie nejednala čestně a svědomitě
- při výkonu advokacie nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržovala pravidla profesní etiky ukládající jí : povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chování přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu; povinnost neodmítnout jednat s advokátem, zastupujícím osobu, se kterou poskytovaná služba souvisí,
čímž měla porušit ust. § 16 odst. 2 zákona o advokacii a ust. § 17 zák. o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 etického kodexu.
Kárný žalobce dále poukázal na ust. § 559 obč. zákoníku, dle kterého platí, že "každý má právo si zvolit pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Současně dle ust. § 562 odst. 1 obč. zákoníku platí, že písemná forma jednání je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“
Kárný žalobce dále uvedl, že „kárně obviněná svým jednáním, jak je výše popsáno, porušila povinnosti advokáta stanovené jí v § 16 odst. 2 zákona o advokacii a v § 17 zák. o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 etického kodexu. Kárný žalobce dále uvedl, že porušení těchto povinností je nutné považovat za závažné ve smyslu ust. § 32 odst. 2 zákona.
Krátce řečeno, kárný žalobce byl přesvědčen, že jestliže si jedna advokátka vynucovala komunikaci e-mailem, musela ta druhá na to přistoupit a byla k tomu povinována. Kárně obviněná advokátka ve svém vyjádření poukázala na to, že „fakticky se tedy jedná o to, že na základě rozhodnutí ČAKu se advokátovi ukládá komunikovat e-mailem, i když toto (tento způsob komunikace) považuje za poškozující jeho klienta, tedy, kdy přijímání a odpovídání e-mailovou komunikací je v rozporu s dodržováním povinnosti advokáta hájit klienta nejlepším možným způsobem.“ Poukázala též na evidentní porušení rovnosti stran, kdy jedna advokátka ukládá druhé, jakým způsobem s ní má komunikovat. Připomněla ust. § 8 OZ, podle kterého „Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.“
Důvod, pro který advokátka KS odmítla komunikovat s advokátkou protistrany e-mailem byl nasnadě a jistě jej zažili i mnozí jiní advokáti v případě, že zastupovali významně slabší stranu, přičemž protistrana měla dostatečné množství finančních prostředků, která jí umožňovala nehledět na náklady právního zastupování a zasypávat protistranu e-maily. Tak tomu bylo i v daném případě, kdy finančně nepoměrně silnější protistrana zasypávala kárně obviněnou KS a její kancelář i několika e-maily denně (fakticky ji spamovala), čímž vnášela do veškeré komunikace umělý chaos, na který nebylo možno v reálném čase reagovat. Bylo proto nutno dát mezi přijetí stanoviska advokátky protistrany a kanceláří kárně obviněná KS časovou prodlevu, která by umožnila materii uchopit.
Kárný senát, který ve věci rozhodoval, kárně obžalovanou kárné žaloby z p r o s t i l. Ve svém odůvodnění poukázal na to, že kárně obviněná odmítla sice komunikovat s druhou advokátkou e-mailem, avšak komunikace datovou schránkou a poštovní přepravou byla plně zachována. „Vyloučila tedy jednu formu komunikace a požádala o komunikaci formami dalšími.“ „Takový přístup“, dovodil kárný senát, „není odmítnutím jednat s advokátem“, zůstávají-li zachovány další běžné prostředky komunikace v listinné podobě ev. další. Kárně obviněná neporušila ani etický kodex ani zákon o advokacii.“
Dále se kárný senát zcela ztotožnil s právní argumentací kárně obviněné ohledně rovnosti stran, a poukázal na ust. § 564 OZ, dle kterého nestanoví-li zákon nebo dohoda stran pro určité jednání určitou formu, nepříčí se zákonu, je-li zvolena forma přísnější. Proto kárně obviněná neporušila ani žádné ustanovení občanského zákoníku.
Závěr: Již podání kárné žaloby ukázalo, že stále platí přísloví, že „kdo chce psa bít, vždycky hůl najde“. To by však nemělo být skutečným výstupem z tohoto kárného řízení. Je důležité si uvědomit, že forma komunikace může být důležitou součástí strategie zastupování a je na místě velmi brzo po převzetí právního zastupování nastavit pravidla, podle kterých bude komunikace probíhat. Pokud zůstane zachována kterákoliv z možností komunikace, je krajně nepravděpodobné, že by se mohlo jednat o kárné provinění dle právních předpisů o advokacii, případně o porušení Občanského zákoníku.
Doporučení: Unie advokátů doporučuje, aby alespoň úvodní komunikace mezi advokáty probíhala ve formální podobě s doručením prostřednictvím datové schránky nebo poštou, a to na dodejku. Zde je potřeba připomenout, že podací lístek pošty nebo podací arch není dokladem o doručení zásilky, ale pouze dokladem o podání zásilky. Je užitečné vědět, že dokumenty stvrzující převzetí zásilky adresátem uchovává pošta pouze tři roky. V dnešní době, bohužel, je nutno brát spíše jako standard než jako výjimku, že soudní jednání trvá déle než tři roky. Proto se může snadno stát, že se pisatel ocitne v důkazní nouzi: bude mít doklad o podání zásilky, avšak nikoliv doklad o přijetí zásilky adresátem. Takovým dokladem je jen a pouze dodejka.
Samostatnou problematikou je substituce advokátů, kdy v kanceláři je pověřen vyřizováním případu jiný advokát či advokátní koncipient, než který je klientem – protistranou zmocněn. Pak ovšem v případě e-mailové komunikace může nastat problém, komu komunikaci doručit, zejména, když vnitrostavovské předpisy a jejich výklad jsou krajně nenakloněny tomu, aby se advokáti navzájem prokazovali plnou mocí. V případě, že korespondence je doručována na fyzickou adresu advokátní kanceláře nebo do její datové schránky, problém, zda bylo doručeno správné osobě, nemůže nastat. Je totiž na organizaci advokátní kanceláře protistrany, jak si dál v rámci své vnitřní organizace došlou poštu rozdistribuuje.